Odešel nám kamarád a přítel nejdražší, náš milovaný Miloš. Za svých téměř 90 let života se nesmazatelně zapsal do života mnoha Trutnováků a zůstane v jejich srdcích ještě po mnoho let. Spolek podkrkonošských výtvarníků Trutnov mu v rámci probíhající výstavy "Za sklem" před kinem Vesmír uspořádal komorní pietu za přítomnosti věrných obdivovatelů zesnulého mistra; slovy náčelníka Košťála - "Tryznu za Trýznu Miloše".
MILOŠ TRÝZNA NÁM BUDE STRAŠNĚ MOC CHYBĚT.
Jsou zprávy, které nechcete přijmout. Věřit jim. A pak, smířit se s nimi.
Mezi takové patří i smutná informace o odchodu našeho kolegy, velkého kamaráda, malíře Miloše Trýzny.
Miloš byl textilák, ohromný trutnovský patriot, výtvarný „dokumentarista“ současných i již zaniklých městských zákoutí. S nimi se mohli seznámit nejen místní, prostřednictvím jeho obrazové publikace „Trutnov v kresbách Miloše Trýzny“ (1997). Zcela zaslouženým se stal držitelem Kulturní ceny města Trutnova, uděleno mu bylo i čestné členství v místním Klubu seniorů a později i v našem Spolku podkrkonošských výtvarníků Trutnov (SPV).
Tam Miloš prvně zavítal v roce 1994. Jeho případnému přijetí si netroufl nikdo ze stávajících oponovat. Jednak byl ve svých třiašedesáti letech výrazně nejstarší, ale hlavně - uměl…
V Milošovi jsme získali nesmírně obětavého, spolehlivého, pracovitého a kamarádského kumpána, parťáka s velkým smyslem pro humor. Svým elánem a nasazením nejednou předčil mnohé generačně mladší kolegy. Kdo mě zná, pochopí, čeho jsem si ale na něm vážil nejvíce. Byl vždy odhodlán se zapojit do jakékoliv spolkové, mnohdy i méně seriózní kulišárny… A že jich bylo.
Rád vzpomínám na naše tematické vernisáže, či vánoční besídky vždy vyžadující nevšední převlek s co možná nejpřesnější stylizací do filmového, pohádkového, nebo jen smyšleného hrdiny. Nezapomenutelné „šílenství“ jsme také prožili při natáčení dokumentu o činnosti spolku „Jak je to doopravdy“. Stále ho vidím ukázněně stát na Rančíku ve frontě na Pejřův hovězí guláš. Jakoby to bylo včera.
V živé paměti mám jeho možná poslední velkolepé vystoupení. Bylo to v prosinci 2019 na námi pořádaném 1. benefičním výtvarném plese. Tam jsme se totiž rozhodli vytvořit rockovou skupinu a s parukami na hlavách zahrát jeden ze šlágrů skupiny Slade. Na playback pochopitelně. Miloš „vyfasoval“ hru na klávesy. Jaké ale bylo naše zděšení, když oficiální kapela je nečekaně nepřivezla (nepotřebovala). Kdo to měl tušit. Miloš jako „mánička“ si bez sebemenšího zaváhání stoupnul za červeným hadrem přikrytý, narychlo sestavený dvouposchoďový stolek a energicky, svými lehce artrotickými prsty mlátil do fiktivních černobílých kláves.
Říká se, že každý je nahraditelný. Jo říká, ale často to není až tak pravda…
Miloši, kdo teď bude na našich akcích Tvým charakteristickým až likvidačním stiskem ruky vítat naše příznivce?
A kdo je bude v dobrém nutit k zápisu do naší spolkové kroniky?
Co s dalšími naplánovanými akcemi, v nichž si jako hlavní aktér měl figurovat? Tvá chystaná výstava, Tvůj další plenér, a hlavně prosincová oslava Tvých 90. narozenin? Těžká rada...
Miloši, přeji Ti nekonečnou božskou invenci, dostatek barev z nebeské duhy a prosím vymaluj nám občas jen tak pro připomenutí nějaký ten obláček na vysokém letním nebi.
Moc díky, že jsme vedle sebe mohli více jak čtvrtstoletí žít.
Tvůj až nakažlivý úsměv nám bude moc chybět.
Za SPV Trutnov Ctibor Košťál - náčelník
Dovolte, abych se připojil malou vzpomínkou na Miloše. Vzpomínku, která je mimo umění, ovšem zasahovala do Milošova profesního života. V létě roku 2013 jsme se s Milošem stali na jedno odpoledne urbexery. Urbex, to je procházení nejrůznějších staveb a továren, které již neslouží svému účelu. Vypravili jsme se do továrny nyní již zaniklého Texlenu v Libči. Do objektu, kde Miloš několik let pracoval jako ředitel. V Trutnově se stále najde nemálo lidí, kteří vzpomínají na zvelebení libečského závodu za jeho éry. Pro Miloše byla naše návštěva posledním rozloučením s tamní továrnou jen krátce před tím, než ji zbourali. Mohl jsem tak poprvé a naposledy vidět místa jeho působení z doby svého narození. S průvodcem z nejpovolanějších. Na této budově bylo umístěno největší trutnovské umělecké dílo z Milošova pera. Obrazy žen, vyryté na čelní zdi, inspirované známou italskou herečkou. Je škoda, že toto dílo aspoň zčásti nebylo zachráněno a znovupostaveno například ve dvoraně muzea, kde by bylo důstojným exponátem. Ale zřejmě by to nebylo možné. Přejme si, aby celé jeho kreslířské a malířské dílo bylo důstojně uloženo v trutnovském muzeu. K potěše a užitku budoucích badatelů a autorů knih nebo článků o Trutnově.
Miloš byl dítětem první republiky, země, s jejíž snad zářnou budoucností spojily své naděje miliony Čechoslováků. Narodil se v roce 1931 do ne právě radostné doby nastávající krize. Bylo mu sedm let a tedy čas pro základní školu, když do Čech vtrhly nepřátelské hordy z Německa a jejichž konec zažil v roce 1945 jako 13letý. Kdysi mi vyprávěl, jak sledoval na nádraží v Hradci Králové s rodiči cestou vlakem odstavené lazaretní vlaky. Milošovi bylo 17 let, když jeho život a názory ovlivnila velká trutnovská hospodářská výstava, na které se sám výtvarně trochu i podílel a originál potisku svého návrhu nám loni přinesl ukázat. Ve svých 32 letech se v roce 1964 stává jedním z nejmladších ředitelů Texlenů, továrny Libeč, aby pro neshody na tomto místě v roce 1971 skončil. Po roce 1989, kterého se dožil jako 57letý, přichází čas na dvě události, které Milošovi mohly a zčásti i změnily další život. Miloš se sám pokusil stát se majitelem jedné z trutnovských továren, což se mu nakonec nepovedlo a objekt získala firma Paja. Druhou, již o poznání úspěšnější událostí, bylo členství ve Spolku podkrkonošských výtvarníků. O této etapě Milošova života ale existuje spousta jiných a tvrdím, že i zasvěcenějších, komentářů. Miloš proslul nejen jako známý a skvělý výtvarník, ale i jako dlouholetý věrný člen trutnovského Klubu seniorů. Do života mu tragicky zasáhla smrt milované ženy, která byla 45 let jeho věrnou životní partnerkou. S touto ztrátou se nelze nikdy zcela vyrovnat, což dobře znám od své vlastní maminky. Přesto neúnavně naštěvoval trutnovské vernisáže, pravidelně chodil na besídky spolku a zúčastňoval se jeho akcí. Miloše jsem poznal v roce 2003, kdy již v důchodu vypomáhal s prací vedoucího bývalého Texlenu v Kalné Vodě a díky němu se dostávám i do výtvarného spolku.Jsem přesvědčen o tom, že trutnováky zpráva o jeho odchodu zasáhla stejnou měrou, jako podobná loňská zpráva o odchodu pana Volfa.
Ve svém duchu prosím Miloše, aby nám tam nahoře s ostatními výtvarníky namaloval krásné teplé léto, plné slunce a modré oblohy. Jako signál, že svět zase už bude normální. Miloši, pozdravuj tam Láďu a svoji ženu.
Pokoj Tvé duši, Martin R.
Milí přátelé, včera na Velký pátek nás navždy opustil náš milovaný kamarád Miloš.
Aniž bych to věděla nebo tušila, tak jsem včera zažila něco zvláštního. Při procházce na loukách pod Černou horou po stezce Svaté Kateřiny jsem se najednou ocitla v takovém tichu, kde byl slyšet jen zpěv ptáčků. Zastavila jsem se, vnímala ten klid, ticho i to místo, kde jsem stanula poprvé v životě a cítila jsem něco neuvěřitelného. Bylo mi tam tak dobře, že jsem odtamtud nechtěla odejít, rozhlížela jsem se kolem sebe, dívala se na oblohu a nechápala jsem, co se se mnou na tom místě děje. Ať to bylo cokoliv, tak si to vysvětluji tím, že to byla Milošova duše, která kolem mě proletěla a že se se mnou ještě přišla rozloučit.
V poslední době si často říkávám, že už to " nikdy " nebude jako dřív. Teď navíc vím, že už " nikdy " se s Milošem nesetkám naživo, nebudu s ním moci trávit vzácné okamžiky, být mu nablízku a říci mu, že ho mám ráda a že je mi s ním dobře. Ale on to věděl a já jsem mu to častokrát říkala a dávala najevo. Prožila jsem s ním kus svého života, stejně jako Vy ostatní, za což jsem vděčná a šťastná. Plánovala jsem si, že mu v prosinci zorganizuji oslavu jeho 90. narozenin, stejně jako Láďovi. Tak si říkám, proč vlastně ne? Bylo by hezké si ji udělat, jako kdyby tam byl s námi ...
Miloši, " nikdy " na Tebe nezapomenu a v mém srdci zůstaneš navždy!
Loučím se s Vámi, slzy se mi kutálejí po tvářích a je mi smutno.
Eva W.
